Kdysi jsem chodil na výtvarku, správně řečeno na výtvarný obor Lidové školy umění. To mi bylo asi tak 10 a vydrželo mi to asi tak 5 let. Kreslil jsem od mala a tak rodiče napadlo, že LŠU je to správné řešení kam s dětským elánem. V LŠU, ale vyučoval vzácný člověk Mistr Jan Jůzl. Komu to jméno nic neříká může se někde dočíst, že to byl malíř, krajinář. Hlavně to byl člověk s velkým srdcem, perzekuován za svoje názory, skautské přesvědčení. Byl mírný na svoje žáky, tedy i na mě. Já jsem v 15 výtvarné vzdělávání opustil místo toho, abych se mu věnoval. V dalších letech jsem (15 - 25 let) jsem nic zvláštního výtvarného nečinil. Tepal jsem sem tam do plechu něco vyřezal ze dřeva. Výtvarno mě pronásledovalo jen při psaní diplomů v práci pro BSP (pro později narozené - brigády socialistické práce, nechte si vysvětlit od rodičů).
Myslím, že někdy cca před 10 lety jsem načrtl hlavu jakéhosi mimozemšťana a pastelkama ho vybarvil. Pak mě napadl námět, jak to asi tak chodí u nich v lásce a vznikl temperový obraz "Ach ta láska nebeská ". Pak mě to téma čas drželo a tak vznikly další obrazy na podobné téma, pro kamarády a tak.
Ach ta láska nebeská
Nebesani dopíjejí v zařízení do pěti
K tomu by bylo třeba delšího vysvětlení, ale jsou zařízení kde se slaví a i pije a pak po nocích když je klid a lidi spí, kdo ví co se děje.
Pokračovala další díla většinou adresné pro kamarády, slavívaly se dohromady narozeniny. Tohle byly Věry, Petry, Vládi a Jirky.
Inventarizace předchozích civilizací
Koupel nebesanů ve sluneční kaši
komu není jasné co je sluneční kaše, ten si musí doplnit nebeské vzdělání
2 z nebesanů kritizují novou hromadnou nebeskou dopravu